BAF!
Možná to tak nevypadá, ale na tenhle blog jeho autor pravidelně chodí a zkoumá, co vše je špatně. Ne že by se daný majitel obtěžoval zveřejnit nějaký nový článek nebo tak něco. Jen vězte, stále tu tiše číhá. A vše sleduje. Bojte se.

Červenec 2016

Chroust hluboko uvnitř

18. července 2016 v 23:53 | Conely |  Téma týdne

Ztrácím iluzi něčeho, co jsem nikdy neměla. Ale vždy v mém podvědomí kolovala představa blízkosti mě a zmatečné iluze. Ale ty jsou dál než si člověk se zavřenýma očima myslí.
Mám prázdninovou svobodu a sedím celý den obklopena třemi stěnami. Chvíli na intelektuální výši sledující rozhovor s Noamem Chomským, chvíli jako spodina světa smějící se hloupým vtipům na internetu. Najednou jsem na dně. Jsem vyčerpaná z předstírání, že něco dělám a vlastně nedělám vůbec nic, ani to nejmenší malé nicičko.
Všimli jste si? Psala jsem třemi stěnami nikoliv čtyřmi. Místo chybějící zdi totiž vyplňuje okno. Ne okno náležící opilcům, ani okno které by bylo zamřížované, ani pod ním nečeká hluboký příkop pln vody... Proč tedy nevyskočím ze svého vězení? Protože je to přátelské vězení. Je plné jídla, pití, pobavení a jistoty. Kdo by skákal z okna když se vevnitř utápí v blahobytu?
Zřejmě já. Neb se zřejmě brzy ze své pohodlnosti a rozpolcenosti zblázním.
Jako osrstěný člověk vyskakuji z okna. Za ním jsem už navždy medvědem, kterým jsem vždy byla. Malý méďa co se protlouká světem a vyhýbá se překážkám, které jsou vyšší než on sám. Se zvířecí grácií dávám najevo svůj strach - úprkem. Ať se schovám za co chci, stále budu zbabělec, který zalézá do koutů svých fantazií, aby vyhrabal tu poslední dobrou vzpomínku. Je jedno zda vymyšlenou, nebo zda pravdivou, je to už jen vzpomínka, která se stává smutnější a smutnější až v ní nakonec není ani kousek radosti. Až ve mně nezbyde ani ten poslední zbyteček fantazie, budu muset vyskočit a najít si nový reálný základ svých fantazií. Jako medvěd chycený do pasti budu skučet až špatně dopadnu, ale to nevadí. Hlavní je, že dopadnu, špatně či dobře, co na tom sejde..?