BAF!
Možná to tak nevypadá, ale na tenhle blog jeho autor pravidelně chodí a zkoumá, co vše je špatně. Ne že by se daný majitel obtěžoval zveřejnit nějaký nový článek nebo tak něco. Jen vězte, stále tu tiše číhá. A vše sleduje. Bojte se.

Není nad nespavost

29. srpna 2015 v 23:53 | Conely |  Téma týdne
Dřevěný panáček má pevně zapuštěné kořeny do země a nespouští oči ze své dřevěné panenky, která se k němu belhá s pomocí baletních figur.

Přistoupí k němu a vyskočí. Panáček provede ukázkovou zvedačku. Tedy spíš provedl by, kdyby nevyskočila tak vysoko. Místo za pas ji zvládne zachytit za lýtka. Její nožky jsou však tenké jako sirky, neunesou vlastní váhu a zlomí se. Její hlavička ze síry spolu s trupem dopadne na zem a zhlouby jejího těla vyletí drobné třísky, které se zarazí milému panáčku do oka. Ten dvakrát nevěřícně mrkne i s dřívky v oku.

Já své oči otvírám. Radši. A zase. Dost blbá představa před spaním. Zvláště když je v ní něco co by mohlo představovat
lásku. Před tou radši prchám i ve snech. Nikdy nepřinesla nic dobrého. Děkuju bohu, že momentálně nejsem do nikoho zamilovaná a proto radši myslím na někoho, kdo je zamilován (dle všeho?) do mé osoby. To se pak skvěle poslouchají ty jeho výlevy jak jsem úžasná. Od člověka který mě ani pořádně nezná. Kecy se kterými se zkrátka nemůžu ztotožnit, protože si mě velmi idealizuje. A co teprve ty kecy o pravé lásce. Jak roztomile naivní.

Ostatně mám vlastní naivní představy. Třeba tu, že se jednou odstěhuju z domu. Třeba tu, že uteču z domu. Nebo třeba tu, že spáchám sebevraždu. A to, prosím, ne nějakou nudnou sebevraždu skokem pod vlak nebo tak něco, ale důmyslnou sebevraždu s důmyslným strojem smrti! Takže nic, protože mi na to chybí špagáty a kolečka a taky návod, ten se občas- i když to nerada přiznávám- docela hodí. Taky mi docela v hlavě překáží slib, že jsem slíbila jednomu naprosto neznámému člověku (možná to byl drak?), že se nezabiju dokud mi nebude 18 let. Z toho plyne jasné poučení: nikdy nikomu nic neslibujte, když už jste se něčeho napili! Ani kdyby to měl být čaj, který to asi i byl... Ano vím, jsem tak mladá a již plně hydratovaná a skoro abstinující! Není divu, že se do mě zamiloval.

Možná na tom měla jistý podíl i jeho krátkozrakost. Nevidí jaký jsem špatný člověk.
Jsem lhářka. Protože jsem holce na prvním rande neřekla, že by se mohlo jednat o rande.
Jsem nepořádná. Můj pokoj to dokazuje.
Jsem hladová. Hlas mého žaludku to dokazuje... I když to asi není úplně špatná vlastnost... Budiž mi to tedy přičteno k dobru...
A dnešní krásné noci jsem se stala i tím nejhorším na světě- masovou vraždkyní. Nechť všichni komáři odpočívají v pokoji. V mém pokoji rozmázlí o zeď.

Miluješ mě?
Já tě mám ráda.
Chceš však vědět jak?
Jako kamaráda.

A s pocitem nepochopení opět zavírám víčka a snažím se být k tobě alespoň trochu milá, přestože by sis to mohl vyložit špatně a odpovíš mi lichotkou na můj terč, či snad omluvou do terče svého vlastního... Nikdy ne naopak.


Svět se točí a já s ním. Sním. Sny. O jídle. Které sním.
Brum.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 22:08 | Reagovat

Připojuji se do klubu masových vrahů s představou o vlastní smrti důmyslným (v mém případě i bezbolestným) způsobem/strjem :) 8-)  :-D

2 Oswin Oswin | Web | 23. září 2015 v 20:22 | Reagovat

Sdílím tvou představu o sebevraždě. Škoda, že se v Ikea neprodávají důmyslné sebevražedné stroje. (Ono jediné co jsem podle návodu schopna složit pochází právě z Ikea)
Teď mě napadla úvaha, že se všude kecá o situaci odmítaného, ale odmítající to má taky kurva těžký.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama