BAF!
Možná to tak nevypadá, ale na tenhle blog jeho autor pravidelně chodí a zkoumá, co vše je špatně. Ne že by se daný majitel obtěžoval zveřejnit nějaký nový článek nebo tak něco. Jen vězte, stále tu tiše číhá. A vše sleduje. Bojte se.

Nad propastí I.

1. května 2013 v 19:33 | Aligatol

Seděla na skále nad hlubokou propastí. Bylo to tu nádherné.

Dole tekl malý potůček a zelenaly se tam koruny stromů. Bylo tu ticho, přestože tu zpívali ptáci. Tiše seděla a naslouchala tichu, párkrát za sebou uslyšela zapraskat větvičky. Věděla, že za praskajícími větvičkami se neukrývají žádné srnky, ani zajíci. Moc dobře věděla, že k ní někdo cíleně jde. Přesto zůstala klidně sedět a nechala své nohy odolávat gravitaci směrem dolů, do propasti.
"Ahoj." pozdravila s jistotou v hlase, ale zároveň s jakýmsi smutkem. Ani se nenamáhala otočit hlavu.
"Ahoj. Proč tu zase sedíš?" Pozdravila ji příchozí dívka.
"Nemůžu snad? Jen tak tu sedět a přemýšlet?"
"Nemůžeš jen tak riskovat, že spadneš. Pro nic za nic…"
"Všem je to jedno. Můžu si tedy dělat, co chci."
"Myslíš si, že kdyby to opravdu všem bylo jedno, byla bych tu? Nemyslíš si, že jsi sobecká? Kdo jiný než sobec, by tu jen tak seděl. Máš všechno, co si jen můžeš přát: rodinu, kamarády…"
"Skvěle jestli mi to budeš jen tak vyčítat můžeš jít. Nestojím o to, aby za mnou stál někdo kdo mě, ani trochu, nechápe!"
Druhé děvče si k ní přisedlo.
" Proč tu tedy sedíš, tohle je místo spíš vhodné pro sebevraždu, než pro přemýšlení…?"
"Možná proto se tu tak dobře přemýšlí! Přemýšlelo by se ještě lépe, kdybys za mnou pořád nechodila špehovat."
" Jestli přemýšlíš o smyslu života, bude lepší, když tu bude někdo s tebou. Člověka to občas přivede na příliš špatné myšlenky. Jsi tak nevyzpytatelná."
"Ty si vážně myslíš, že bych byla schopná skočit? Ano možná se tady zabývám smyslem života. A navíc co ty víš možná, že když skočíme, bude následovat jiný lepší život…"
"…nebo horší nebo vůbec žádný," podotkla druhá dívka, " nemá smysl to riskovat… Každý to stejně nakonec pozná sám, lepší bude si užít to, co máš. Proč si toho nevážíš?"
"Já si toho vážím, ale uvědomuju si, že bych o to mohla velice rychle zase přijít. Co kdyby ses musela zase odstěhovat nazpátek, pak by mě mohl zase někdo začít šikanovat…"
"Ale prosím tě ty by ses jim ubránila i sama ne? A navíc, i kdybych se odstěhovala daleko od tebe, při každé příležitosti bych jezdila sem. Teď není čas na sebelítost. Ano vždy se může něco stát hrozného a klidně dost nečekaně, ale to je o důvod víc si to teď užít ne?!"
Konečně se usmála, to o co se celou dobu tak snažila.
"Máš pravdu, jako vždy." Její úsměv se ještě protáhl, " Ale když si neuvědomuješ co by mohlo být horší, tak si to nemůžeš tolik užívat."
"Když myslíš… Ale teď už laskavě pojď!"
Obě vstaly. Když odcházely, ještě se ohlédla k propasti.
Však já se vrátím, až mě nebude pořád otravovat.
Přesto jí byla moc vděčná, za všechno včetně otravování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smirkú Smirkú | E-mail | Web | 6. května 2013 v 21:50 | Reagovat

K článku se vyjádřím později. Jen mi něco vysvětli. Jak jsi se K SAKRU dostala na můj blog a jak jsi K SAKRU poznala, kdo jsem?! xDDDDDDDDD

2 Smirkú Smirkú | E-mail | Web | 6. května 2013 v 21:50 | Reagovat

Taky tě prosím, neoslovuj mě jménem xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama